Přeskočit na obsah

Nemusíme čekat na omluvu, abychom odpustili

    Často se hádáme s někým druhým o to, kdo má větší pravdu. Jenže si neuvědomujeme, že to vlastně k ničemu nevede.

    Svou pravdu máme v podstatě všichni, každý z nás. Je však důležité dokázat přijmout i ty omluvy, které od toho druhého směrem k nám nikdy nedorazí.

    Ať nám druhý ublíží sebevíce, klíčem k překonání našeho zklamání a zhrzenosti je vděčnost za každou zkušenost, kterou získáme – ať již pozitivní či negativní.

    Být vděčný – znamená říci si uvnitř „Dík za lekci, kterou jsi mi dal“.

    Potom teprve přestaneme zbytečně plýtvat svým štěstím, časem a energií. Odpuštění je v první řadě prominutí sám sobě. Chceme se přece přestat uvnitř „užírat“ a trápit a nepotřebujeme k tomu přeci, aby se nám někdo omlouval.