Řítíme se všedními dny a zdánlivě nezbývá čas mezi prací, nákupy, rozvozem dětí na kroužky, domácností, vařením až po vymýšlení víkendových rodinných výletů. Takže často vůbec nevnímáme a přehlížíme některé činnosti, které jsou pro našeho milovaného partnera důležité.
Často nevnímáme ani to, že jsou to slova, co tomu druhému chybí. Vlastně je málo co tak bolestivé, jako milá slova, které tomu druhému nikdy neřekneme.
Vidím kolem sebe často, že až smrt milované osoby nás donutí si uvědomit, co jsme tomu svému člověku v životě chtěli a hlavně měli říci. Proto využijme každou příležitost, bez ohledu na to, co máme pro dnešek za sebou, říci tomu druhému něco hezkého, co ho potěší a neodkládejme to, až se „to“ bude hodit.
Může to být vaše životní příležitost a životní příležitost je jako pošťák ….chodí denně, ale nikdy se nevrací …